Převládají pozitivní dojmy z toho, co jste doposud slyšel?
Jsou velice pozitivní. Zatím zde zazněly některé výkony naprosto mimořádné. I pro nás jako porotce šlo o velký zážitek. Každopádně to svědčí o celosvětově velkém zájmu. Soutěž už má velké renomé.
Zařadil byste mezi výjimečné i výkon jedné ze dvou vůbec nejmladších účastnic ročník 2016, která opanovala první kategorii?
Určitě, byl to jeden z naprosto mimořádných výkonů, které jsme slyšeli.
Lze porovnat Kocianku s ostatními soutěžemi u nás, kterých jste se jako porotce zúčastnil?
Už svou tradicí je na našem území nejvýznamnější akcí. Samozřejmě i úroveň soutěže tomu naprosto odpovídá, pro srovnání bychom museli jít někam do zahraničí.
Vítězí zahraničí, Češi končí v mírném nadprůměru, proč?
Mám na to dva názory. U nás vysoké renomé Kocianky možná trochu vzbuzuje strach. V zahraničí třeba všichni nemají povědomí o tom, jak vysoko je soutěž nastavena. Vidíme pak obě polohy, od opravdu vynikajících až po hodně průměrné výkony. Kdežto u nás povědomí o soutěži je natolik vysoké, že každý, kdo se chce zúčastnit, tak ví…
Působíte na konzervatoři v Brně, zástupci z moravské metropole Anna Olecká a Vít Langášek se ve výsledkové listině neztratili.
Jsem rád, že se v Brně nebojí. Oba tito uchazeči jsou mimořádně talentované děti, ocenění, která v neskutečné konkurenci získali, svědčí o jejich velké píli a talentu. Osobně z toho mám obrovskou radost.
Vidíte u nich další možný progres?
O něm se nedá pochybovat, je to jen o tom, aby vytrvali, aby píle a odhodlání zůstalo. Jejich předpoklady jsou velké.
Jste aktivní na sociálních sítích, pravidelně komentujete facebookový profil Kocianky. Sledujete takto běžně dění v houslovém světě?
Jsem k tomu trochu nucen okolnostmi, působím jako hudební redaktor rádia Proglas. Snažím se udržovat povědomí, co se v hudebním světě děje po stránce koncertů, festivalů.
Tedy sociální sítě nejsou jen strašák, co odvádí mladé od hudby a cvičení?
Potenciál se dá využít, ale člověk si musí hlídat dušení hygienu. Je to virtuální svět, který se nám plíží do našeho duchovního obzoru, zaplňuje určité místo. Zejména pro mladé to může být velké nebezpečí.
Na Kociance úsměvy převládají, ale občas dojde i na slzy. Co zkušený pedagog v takovou chvíli poradí?
Patří to k soutěžím a každý by si měl uvědomit, co mu má účast přinést. Je krásné zaznamenat úspěch, vavřínový věnec, ale mnohdy to není nejdůležitější. Soutěž samozřejmě hlavně starším může pomoci k profesní kariéře a růstu. Na druhou stranu z osobní zkušenosti vnímám jako nejcennější ty soutěže, kde se mi naopak nepodařilo získat ocenění. U nich jsem si do dneška vědom, že mě posunuly ve smyslu přemýšlení a co bych měl dělat jinak.