Každý rok přemýšlím, kdy a čím pro mě začne KHS, soutěž mladých houslistů. Letos byly ouvertury hned dvě. V pondělí krátce po poledni, cestou z náměstí kolem penzionu Quattro, bylo již na desítky metrů slyšet linoucí se tóny houslí z otevřeného okna. Omyl vyloučen, takhle dobře hrají jen účastníci soutěže.
A o druhou předehru KHS se postaral výše zmíněným koncertem v pondělí večer Pavel Šporcl s bratrem Petrem a Zemlinského kvartetem v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Úvodem o pondělním večeru nutno poznamenat, že Ústí nad Orlicí má štěstí v možnostech pořádat akce ve skvělém Roškotově divadle nebo v komornějším sále ZUŠ Jaroslava Kociana, ale rozhodně mezi perly hudebního dění ve městě patří koncerty v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Právě tak i pondělní Koncert k roku české hudby nemohl najít lepší místo pro své provedení. Prostředí kostela spoluvytvářelo vrcholný umělecký zážitek, kdy se hudba stává nosnou vlnou pro tiché zamyšlení mířící z nitra každého posluchače někam do dáli.
Kontakt s posluchači navodila hned velmi známá Cavatina – první část skladby Antonína Dvořáka: Drobnosti pro dvoje housle a violu, kterou mohlo publikum znát jako tzv. Maličkost velkých mistrů.
V druhém díle večera, Smyčcovém kvartetu č. 2 d moll Bedřicha Smetany, mohla nálada skvěle podaného díla zejména v úvodním Allegru evokovat vzpomínky vedoucí až k motivům z Prodané nevěsty.
Večer završilo dílo Antonína Dvořáka Smyčcový sextet A dur. Potlesk nebral konce, proto pro nadšené publikum vybral Pavel Šporcl jako přídavek část Finále této skladby.
Koncert působil svou hudební i vizuální stránkou (v kostele je vždy na co se dívat) jako lékárna plná vitamínů pro každou vnímavou duši. A v předvečer Kocianovy houslové soutěže to byla skvělá pocta Jaroslavu Kocianovi a celé soutěži. Sváteční atmosféru už téměř květnového večera podtrhla při pomalé procházce cestou domů i mimořádná jasnost nebe.