61. ročníku Kocianovy houslové soutěže se zúčastnilo 66 houslistů z 19 zemí, když původních přihlášek bylo 74. Mysleli jsme, že po úspěšném jubilejním ročníku dojde k určitému poklesu počtu soutěžících, ale opak byl pravdou a byl vlastně vytvořen novodobý účastnický rekord. Problém pouhých 22 účastníků z České republiky však stále přetrvává.
Složení poroty bylo opět mezinárodní jako před jubilejním ročníkem, tedy 4 čeští a 3 zahraniční porotci. V porotě tedy zasedli kromě mě letošní jubilant Bohuslav Matoušek, Dana Vlachová, Pravoslav Kohout, dále z kanadského Toronta přijel pedagog loňského laureáta Conrad Chow, Belgičan Daniel Glineur je již v Ústí známý a z Petrohradu přijel Savelii Shalman, který je znám nespočetnou řadou houslových škol a cvičení, ale i úpravou různých skladeb.
Hodnocení jednotlivých kategorií:
1. kategorie, která proběhla tradičně jednokolově, je charakterizována větším rozptylem věku. Z Mongolska dokonce přijela šestiletá holčička, Badrakh Nasanjargal, která si vůbec nevedla špatně a získala čestné uznání 1. stupně. Myslím, že ji ještě uslyšíme, do 1. kategorie totiž může přijet ještě nejméně dvakrát. V této kategorii se snažíme vždy ceny rozdělit tak, aby si každý odnesl nějaké to uznání, je to hlavně pro další podporu studia, což považuji v začátcích za důležité. Opět jako vloni chyběli v této kategorii na předních místech naši zástupci. Byli jsme zvědavi, jak se vypořádají mladí houslisté s povinnou skladbou Bohuslava Martinů. A byli jsme mile překvapeni. Jak naši houslisté, tak především cizinci se zhostili interpretace na výbornou. Co se týče výsledků, byla pro nás jasná 1. cena pro Švýcarku Estelle Presler, jejíž hraní bylo velmi muzikální, navíc hrála i nejlépe Sonatinu B. Martinů. 2. cena byla rozdělena mezi Estonku Annu Katarinu Tralla a Mongolku Yesui Tulgat, 3. cena pak pro Yaroslavu Stepanenko z Ukrajiny. Další houslisté se k sobě výkonostně srovnali, proto jsme se rozhodli udělit tolik čestných uznání.
Ve 2. kategorii bylo povinnou skladbou Kreislerovo Preludium a Allegro ve stylu Pugnaniho. Měli jsme 5 želízek v 1. kole, ale do druhého kola postoupil pouze Milan Kostelenec, známý již z minulých ročníků. Milan Kostelenec vyhrál již vloni tuto kategorii, už má zkušenosti, hrál s Pavlem Šporclem, jeho výkon byl jistý, ale ne tak suverénní jako vloni. Možná i zvolení repertoáru v podobě Bachovy Sonáty nebylo nejideálnějším výběrem. Přesto měl spolu s Lotyškou Sofií Vaseckou stejný a nejvyšší počet bodů. Nakonec jsme se ale v tomto případě rozhodli neudělit 1. cenu a druhou cenu rozdělit. Stále přetrvává problém s výběrem skladeb, někdy nehrají mladí houslisté to, co by jim vyhovovalo. (Bachovy sólové sonáty nejsou ideálním repertoárem pro tento druh soutěže a upřímně řečeno ani např. Mozartovy koncerty). Ale to je problém pedagogů, nikoliv jejich svěřenců. Je potřeba též přesně změřit čas skladeb. Na to docela doplatil Ital Nicola Cicchino, který hrál pouze 6 a půl minuty. Škoda, hrál dobře, ale mohl klidně zahrát ještě jednu skladbu, kde by ještě více ukázal své přednosti.
Během této kategorie jsem si také všiml jedné podstatné věci. Asi ve třech či čtyřech případech přišli houslisté na pódium s dosti rozladěnými nástroji. V těchto letech si ještě nedokáží sami nástroj perfektně naladit, většinou nástroj naladěný neměli. Obracím se proto na pedagogy, aby před vystoupením zkontrolovali ladění a případně pomohli. Ladění je a bude vždy 442 Hz, takže v dnešní moderní době není problém si naladit již v zákulisí koncertního sálu třeba s pomocí elektronické ladičky.
3. kategorie byla kvalitativně nejlepší, slyšeli jsme mnoho výborných výkonů. Nad všemi však kraloval výkon Daniela Matejči. Jeho výkon v Sibeliově koncertu a následně v Ysaÿově Sonatě Baladě byl skoro profesionální, mohl by se s ním zúčastnit i soutěže pro starší houslisty. Pojetí bylo bezchybné, muzikální. Je vidět, že jde cílevědomě dopředu, má kvalitní vedení. Trochu se mu přiblížila pouze Polka Milena Pioruňska, která hrála velmi kvalitně s pěkným tónem a zaujala především provedením Prokofjevova 1. koncertu. Za nimi se pak poměrně vyrovnaně srovnali se svými výkony další houslisté, proto jsme udělili dokonce čtyři 3. ceny.
Ve 4. kategorii byla povinnou skladbou Serenáda D dur Jaroslava Kociana. A opět cena za nejlepší provedení Kociana putovala do zahraničí, tentokráte na Litvu díky Ugnė Katinskaite, která nakonec i zvítězila v této kategorii koncentrovaným provedením Čajkovského koncertu. Celkově však opět jako vloni chyběla ve 4. kategorii nějaká výrazná osobnost. Určité plus vidím v tom, že v této kategorii z jedenácti postupujících do druhého kola, bylo 5 houslistů z Prahy.
Výběr laureáta byl letos poměrně snadný a porota se na něm shodla jednomyslně. Daniel Matejča vystupuje na pódiu naprosto suverénně, soustředí se pouze na svou hru. Ve svém věku už má bohaté koncertní zkušenosti a tím získává velkou výhodu. I volba repertoáru mu byla jaksi “ušita na tělo”.
Mám li hodnotit celkovou úroveň soutěže, mohu konstatovat, že úroveň je neustále velmi vysoká, na Kocianku přijíždějí opravdu jen ti nejlepší. Během letošní soutěže jsme neslyšeli vyloženě slabý výkon.
Co se týká povinných skladeb pro příští rok, vracíme se k českým skladbám. Lákavé budou pro mladé houslisty hlavně skladby Kociana a Martinů, protože bude opět vypsána finanční cena za nejlepší provedení skladeb těchto autorů. Povinné skladby pro 62. ročník KHS jsou tedy následující:
1. kategorie: A. Dvořák: Sonatina G dur, op. 100, 1. věta
2. kategorie: J. Kocian: Jarní píseň, op. 19, č. 2
3. kategorie: B. Martinů: Arabesky č. 4, 6 a 7
4. kategorie: J. Suk: Un poco triste a Burleska ze Čtyř kusů pro housle a klavír, op. 17
Prosím, sledujte webové stránky soutěže, vždy tam najdete různé zajímavosti a novinky.
MgA. Pavel Hůla, předseda poroty KHS 2019