Rok 1984 přepsal dějiny Kocianky. A nadlouho, protože nikdo mladší než tehdy sedmiletý Stefan Milenkovič soutěž nevyhrál předtím ani dosud. Druhý milník přinesl jubilejní rok 2018, kdy se srbský virtuos do Ústí s velkou slávou vrátil. A další přišel předloni, protože laureátský titul opět putoval do Srbska. Navíc do rukou Lany Zorjan, se kterou její idol nyní spolupracuje.
Po letech znovu byl v roce 2022 laureát ze Srbska. Slavili jste?
No jasně! Všichni jsme za Lanu byli neskutečně šťastní. Já, její rodina, bývalí učitelé, a věřím, že i celá země! Ona si ocenění z tak prestižní soutěže opravdu zasloužila. Nejenže se jedná o velký talent, ale je také ohromně pracovitá. Dává hudbě všechno, neustále se vyvíjí a posouvá. Srbsko je malá země s velkým srdcem. Pokaždé, když někdo od nás vyhraje nějaké zásadní ocenění, je hrdý celý národ.
Jak vypadá vaše současná spolupráce?
Spolupracujeme velmi úzce a často, máme několik lekcí týdně. Lana studuje větší a větší repertoár, zlepšuje svou techniku a výraz. Kromě toho už také hodně koncertuje a má mediální povinnosti, což přidává náporu, který musí vydržet. Snažíme se najít balanc. Aby zvládla vše, co od ní očekává okolí, ale také ona sama. Zároveň musí dál studovat, protože to je pro její vývoj stěžejní.
Je Lana vycházející hvězdou houslového světa?
Je těžké odhadnout, jak daleko to dotáhne. Ale soudě dle její povahy a muzikantských kvalit má všechny předpoklady k tomu, aby excelovala ve všem, co si zamane. I kdyby, z jakéhokoliv důvodu, měla třeba seknout s houslemi, věřím, že by byla úspěšná úplně v čemkoliv.
Co z ní dělá tak úspěšnou houslistku?
Je to kombinace několika faktorů. Samozřejmě, musíte mít talent, ale Lana je neskutečně odhodlaná a disciplinovaná, její přístup je maximálně zodpovědný. Což je zásadní, bez těchto kvalit se nijak daleko nedostanete. A ona je má všechny! Hodně pak dělá také její osobnost, je upřímná, laskavá, její spontánní povaha se pak projeví na pódiu, ale i mimo ně.
Je to přesně 40 let od vašeho vítězství, vracíte se občas k nějakému oblíbenému momentu?
Úplně mě šokovalo, že už je to tak dlouho. Vždyť já nemůžu být tak starý! Čas opravdu letí. Ale určitě, mám velmi silné vzpomínky, ale není jich tolik, byl jsem přeci jen opravdu malý. Jednou z věcí je vůně soutěžní brožury, netuším, co mě na ní tak uchvátilo. Ale kdykoliv někde cítím podobnou, okamžitě mě to přenese zpět do Ústí.
Sledujete pravidelně novinky a průběh soutěže?
Ano, samozřejmě. Procházím si web i sociální sítě, snažím se držet krok s tím, co se v Ústí děje. Skvělá je možnost živého přenosu, takto skvělá čísla člověk neslyší každý den. Sice se může zdát, že v umění by se soutěžit nemělo, ale právě tato klání dokážou z houslistů vymáčknout jejich životní maxima.