Watzko Magdalena Anna – Děvče začalo skutečně „cantabile“. Černé šaty poseté třpytivými hvězdami (kamínky) spolu s tklivou procítěnou hudbou vytvářejí jednolitý zážitek. Za okny mraky jak ve filmu, s hudebním podkresem. Jednota místa, času, děje… výtečný divácký zážitek. Fiorillo: Koncertní etuda – jako vrchol soutěžního výstupu ve volném kole by byla hozená rukavice i pro zralého interpreta. Pro malou houslistku velká psychická zátěž (psychická, prsty jsou až poslední článek řetězu). Typ skladby skutečně připomíná nekonečné škály a sekvence při technickém cvičení. Chybí už jen transpozice skladby do dalších tónin. Všechna čest houslistce u výstupu na Mont Blanc severní stěnou. Zajímal by mě komentář kantora – možná pokus o kontrast k úvodní kantiléně, že? A pro malou houslistku pořádnou čokoládu za práci na pódiu!
Novotný Samuel Bernhard – Na úvod sólový kus. Rozvážné tempo, čistá intonace. Prima entrée, možná dlouhé, ale skladby se nedají krátit, že… Na druhou skladbu přichází klavírista. Gradace od podstaty, pro diváka báječný vývoj. Kvalita hry dobrá. Ještě jedna skladba nás čeká, v rámci dramaturgie by měla přijít prskavka. A přišla! Elfentanz. Vrcholné tempo, bravurní zvládnutí. Bezvadné soutěžní číslo mířící od počátku k totálnímu vrcholu!
Kalisch Michaela – Dvořák: Romantický kus výtečně položený do nálady dnešního dne, a to díky citlivému přenesu mladé umělkyně. Druhý Dvořák, kontrastní nálada, houslistka dramatickými tóny hrozí publiku! Parádní! V obou skladbách dobrá, výtečná podpora klavíru. Pugnani – Kreisler: Opět zde velmi známá skladba, v průběhu mnoha a mnoha let se dá mluvit o „repertoárových tradicích soutěže“. Důstojná interpretace, pro houslisty je v tomto věku skladba rozcestníkem směrem k virtuozitě – dojde k cíli? Pro zdejší publikum (stačí se rozhlédnout) si vybrala správně. Má na to! Další zhodnotí porota.
Vydrová Helena – Haydn: Koncert G dur. Průzračná, čistá Haydnova hudba skrývá pro interpreta mnoho možností jak zaškobrtnout, sejít z cesty, která se zdá být plná slunce a snadná. Hledejme klady: přiměřené tempo, dobré frázování, dynamika, skladba čitelná i pro laika. Ovšem určitě bude velký rozdíl mezi vnímáním této sklady publikem a odbornou porotou. Míst, kde se dá sejít z cesty u této skladby, je mnoho. Velice obtížné udržet volant nejen pro mladou interpretku. Kreisler: Dramatický úvod. Allegro se poté zdárně rozbíhá. Pro houslistku v tomto věku (nar. 2010) představuje vrchol, čeho lze asi vůbec dosáhnout. Nejvyšší obdiv ode mne!
Ankhbayar Khulan – Další mongolská princeznička. Poetično z ní čiší už při vstupu. Něžně světle růžové plesové šaty, příjemná hudba. Magnetismus malé houslistky se zhmotňuje a vtahuje do svého pole a prostoru každého na dosah! Patří jí celý sál! Vynikající! Beriot: Houslový koncert č.7. Naprosto virtuózní, nadhledový přístup. Zatím nejlepší. Pokud se ještě něco nepřihodí, ani se nemusí ohlížet, „jestli někdo neběží za ní“. Jednoznačná ambice na první místo. Neutuchající potlesk… malá slečna, neznalá poměrů, po děkovačkách přišla i s houslemi na přídavek. Úsměvné, ale v tomto případě pochopitelné.
Nasanbat Gunzee – Mongolští soutěžící jsou v této kategorii nepochybně velmi dobře připraveni. Když posloucháte gejzíry tónů v nejvyšších tempech, celkové nasazení, nezbývá než smeknout (nar. 2011). Bériot: Koncert č. 9. Opět virtuózní skladba ve virtuózním tempu. Práce pro porotu. Některá drobná intonační zaváhání v pomalejších tempech nemohou narušit celkově kladný obraz skladby. Všeobecná poznámka – od doby, kdy se zde objevili první soutěžící z Mongolska, ušli tamní pedagogové a soutěžící velký kus cesty. Tato kategorie to jednoznačně potvrzuje. Klobouk dolů.