Hana Jasanská z Ústí nad Orlicí se Kocianovy houslové soutěže zúčastnila celkem devětkrát. Za celou svou kariéru si odvezla pět třetích cen a tři čestná uznání. Ve svých sedmnácti letech se již účastnit nesmí, ale „Kocianky“ se i tak odmítá vzdát. V rámci letošního ročníku se přidala do řad organizačního týmu, na starosti má funkce editorky sociálních sítí, překladatelky i inspicientky.
Na Kocianově houslové soutěži jste takřka jako doma. Vnímáte mezi jednotlivými ročníky nějaký rozdíl?
Určitý rozdíl je asi mezi každým ročníkem, ale popravdě, já ani nevnímám moc velký rozdíl mezi předchozími lety, kdy jsem soutěžila, a letoškem, kdy jsem členem organizačního týmu. Kocianka pro mě vždycky byla a bude nejen soutěží, ale hlavně krásnou jarní akcí, během které se mohu potkat se spoustou skvělých lidí, vidět se s kamarády a zažít spoustu hudebních zážitků.
Letos na soutěži zastáváte funkci editorky sociálních sítí, překladatelky i inspicientky. Která z těchto funkcí je pro vás nejvíce náročná a proč?
No… Kvůli funkci překladatelky a inspicientky bych nemusela zůstávat vzhůru do jedné do rána, čemuž se jako editorka Instagramu a Facebooku úplně nevyhnu (smích). Je to také vlastně hlavní funkce, kterou tady a také na Heranově violoncellové soutěži zastávám. Překládání, občasné obracení not, pomoc na vyhlášení, inspice během závěrečného koncertu, to už jsou spíš takové třešničky na dortu (smích). Jsem za to všechno ale moc ráda, protože Kocianka pro mě vždycky bude symbolem začátku jara a díky tomuto se jí mohu účastnit, i když už nemůžu soutěžit.
Stala se vám někdy na Kociance nějaká zajímavá příhoda?
Příhod bylo spousta, obzvláště když se člověk pohybuje v zákulisí, o vtipné situace není nouze (smích). Mně osobně stejně nejlepší přijde, že ačkoliv sama už věkově nespadám ani do nejstarší kategorie, kdykoliv se pohybuju v zákulisí, výškově odpovídám soutěžícím tak přibližně druhé kategorie (smích). A nejkrásnější příhodou pro mě bude asi vždycky to, že když jsem soutěžila úplně poprvé, naše kategorie soutěžila jako první a já si k tomu vylosovala jedničku, takže jsem celou soutěž zahajovala. A v loňském roce jsem si v druhém kole vylosovala zase úplně poslední číslo, takže jsem celou soutěž uzavírala…
Když už nesoutěžíte, jak pokračuje vaše houslová kariéra?
Momentálně jsem studentkou II. ročníku na Konzervatoři Evangelické akademie v Olomouci ve třídě Mgr. Petra Vrány a pravidelně dojíždím na konzultace na JAMU do Brna k prof. Františku Novotnému. V letošním roce jsem si dala menší “pauzu” od houslových soutěží a ačkoliv teď, hlavně během Kocianky, už mám zase trochu “absťák” (smích), jsem moc ráda, že jsem to udělala. Díky loňskému pozvání od hraběte Františka Kinského jsem si v říjnu zahrála na Galakoncertě vítězů a zahraničních účastníků 60. ročníku KHS v Zrcadlovém sále na Novém zámku v Kostelci nad Orlicí a v únoru jsem měla možnost sólově vystoupit s Moravskou filharmonií Olomouc celou Španělskou symfonii od Edouarda Lala. Obojí to byly moc krásné a cenné zkušenosti a hlavně dechberoucí zážitky!
Účastnila jste se masterclass s profesorem Conradem Chowem. Dokázala byste říct, v čem vás seminář nejvíce obohatil?
Vůbec možnost pracovat s takovým vynikajícím pedagogem a houslistou je obohacení samo o sobě. Pro každého umělce je cenné slyšet názory z různých stran, lépe se pak pracuje a dokáže to velmi motivovat. S Conradem Chowem se mi pracovalo výborně. Já sama jsem nebyla až tak nervózní z hraní, ale hlavně z komunikace v angličtině, což nakonec nebyl vůbec žádný problém. Zahrála jsem si dvě části z Partity č. II d moll od Johanna Sebastiana Bacha a profesor Chow mi radil hlavně s postavením a uvolněním rukou, což mi hodně pomůže v intonaci a využití rezonance nástroje. To je u barokní hudby a konkrétně u skladeb J. S. Bacha velmi důležité, jelikož kouzlo jeho hudby je právě v čistotě provedení a křišťálové intonaci. Moc si cením všech rad, které jsem dostala a jsem ráda, že jsem s ním mohla spolupracovat!
