Co zaručeně dodá pracovní elán ředitelce KHS Lence Lipenské?
„Běh, kolo, výborná káva, poslech hudby“
Jubilejní ročník Kocianky je výzvou nejenom pro soutěžící, ale také pro početný pořadatelský tým v čele s ředitelkou KHS Lenkou Lipenskou. Třetí rok svého účinkování v této funkci by ráda ozdobila zajímavou novinkou. „Mým cílem pro letošní ročník bylo vtáhnout do Kocianky co nejvíce ústeckých dětí ze základních škol a gymnázia. Proto vznikla dětská porota. Přesněji čtyři poroty – pro každou kategorii jiná,“ říká krátce před prvním soutěžním tónem.
Šedesátka za dveřmi. Je organizačně náročnější než předešlé ročníky, už jen s ohledem na jubileum?
Připravovat jakýkoliv ročník soutěže je velká práce, vzhledem k tomu, že k některým novinkám z loňska jsem si vymyslela ještě i další novinky, konkrétně dětskou porotu, tak ano. Snažíme se soutěž oživit, dát jí „facelift“, to také stojí trochu času a námahy.
Počet přihlášek vám, předpokládám, udělal radost, pletu se?
Ne, nepletete se, mám radost. Do uzávěrky přišlo šedesát dva přihlášek. Po jedné odhlášce a dvou škrtech z naší strany se počet ustálil na devětapadesáti. Snad přijedou všichni. Především si přeji, aby si soutěž udržela tradiční vysokou uměleckou úroveň.
Je ale nějaká „vlajka“, kterou mezi přihlášenými postrádáte? A je možnost to nějak do budoucích let změnit?
Zaskočilo mě, že letos nedorazí nikdo z Polska. Vloni vyhrála Natalia Wojciechowska 3. kategorii a Natalia nebyla jediným polským účastníkem. Takže mě překvapilo, že letos se k nám nikdo nechystá. Vždycky doufám, že se úspěch mladého houslisty v rodné zemi rozkřikne a ostatní zatouží přijet se k nám podívat také. Takže mě vlastně mrzí, že po úspěchu Leiy Zhu z Velké Británie a laureátky Lucilly Rose Mariotti z Itálie nedorazí nikdo ani z těchto dvou zemí.
Českých účastníků, pokud se nepletu, je přibližně třetina, podobně jako v předešlých ročnících. Je to ideál, nebo byste chtěla více či naopak méně?
Soutěž je mezinárodní, účast cizích soutěžících dodává Kociance lesk a prestiž a to je zájmem všech organizátorů. To ale neznamená, že Češi nejsou vítáni. Naopak. Kocianka je soutěží s českými kořeny a účast českých špičkových houslistů mě těší.
Pro hladký průběh soutěže je zapotřebí početný pořadatelský tým, došlo v něm k nějaké změně? Marně se totiž snažím dopočítat, kolik lidí vlastně s přípravami pomáhá, je jich požehnaně…
Požehnaně…. To je to správné slovo. Jinak to ani nejde. Jádro zůstává stejné jako vloni, přidal se k němu ještě poradce ze společnosti Rieter CZ, který je generálním sponzorem. Ale na soutěži se pracovně podílejí všichni učitelé ze ZUŠ, samozřejmě pracovníci Klubcentra, zpravodajská redakce je složená ze studentů SŠUP a gymnázia. Takže opravdu požehnaně. Spousta lidí, kdy každý plní svoji práci a díky tomu vše zapadne do sebe a soutěž může proběhnout. Pevně doufám, že i letos proběhne soutěž bez kotrmelců, nedorozumění, protestů a že si všechny děti i ostatní účastníci a hosté soutěž užijí.
Mým cílem pro letošní ročník bylo vtáhnout do Kocianky co nejvíce ústeckých dětí ze základních škol a gymnázia. Proto vznikla dětská porota. Přesněji čtyři poroty – pro každou kategorii jiná. Chci, aby si ústecké děti, které o Kociance mají povědomí, soutěž zažily na vlastní kůži. Aby viděly a slyšely, co dokáží stejně staré děti, když dělají něco naplno. Když se z koníčka stane kůň. Pevně věřím, že děti budou motivovány k pěstování zájmů a že si uvědomí, že pokud se ještě „více opřou do kecek“, můžou v něčem vyniknout a třeba se jim jejich koníček stane profesí. Sama jsem zvědavá na reakci členů dětské poroty.
Loni doznala soutěž poměrně zásadní dramaturgické změny a řadu novinek. Ty klaply a letos je také program proti „běžnému standardu“ jiný jak časově, tak obsahem. Mohla byste letošní změny podrobněji představit?
Obsahové změny zásadní nejsou. Soutěž má pevně daný formát, který držíme. Časové změny jsou. Vycházím z toho, že páteční odpoledne musí být volné pro přípravu večerního koncertu. Všichni porotci jsou totiž laureáty či vítězi Kocianky, a proto večer vystupují jako sólisté na slavnostním galakoncertu. A pokud zmiňujete standard, pevně doufám, že loňské novinky, tedy myšlenka vytvořit hudební happening v příjemném přátelském prostředí, už je standardem.
Musela jste řešit nějaké výraznější organizační zádrhele? Předkládám, že příprava soutěže zhltne hodně času, který při běžném pracovním zatížení není úplně snadné najít.
Pořád se něco řeší. A vždycky se to zdá být jako ohromný úkol, který se zvládne horko těžko. A když se zvládne, člověk se jen pousměje a hurá vstříc dalšímu úkolu.
V posledních týdnech mě nejvíce zaměstnával soutěžní orchestr. Jádro orchestru, které vloni tvořili členové zdejšího studentského orchestru Decapoda, musím postavit z jiných hráčů. Celý orchestr Decapoda totiž bude chybět – postoupil do ústředního kola soutěže ZUŠ v kategorii orchestrální hra. Decapodě a dirigentkám Lence a Miluši Barvínkovým z celého srdce k tomuto úspěchu blahopřeji, tento úspěch si všichni zaslouží. Sice mi to zkomplikovalo situaci, ale účast v ústředním kole soutěže? To jsou krásné povinnosti, na které se všichni těší, a já pevně doufám, že si Decapoda svoje účinkování v Olomouci užije. A jsem přesvědčená, že sestavím i ten mezinárodní soutěžní orchestr.
Jedna hudební otázka bokem. Letos slaví šedesátku nejen „Kocianka“, ale také „Smetanka“. Vyrazíte na nějaký koncert do Litomyšle, a pokud ano, jaký?
Ano, podařilo se mi sehnat vstupenky na Maškarní ples, Její pastorkyňu. Pak mě zajímá Bachova Velká mše h moll, chystám se i na Gounodovu Messe solenne, protože k této skladbě mám velký vztah. Na Smetance miluji i dětské pořady, takže vyrazím na Ravelovu operu Dítě a kouzla, jako sbormistryni dětského sboru mě zajímá samozřejmě pořad Zpěváčci kraje mého. A protože už se mi díky Kociance vryly pod kůži housle, pořád doufám, že se mi podaří získat vstupenku na koncert s názvem Tutti Vivaldi – koncerty pro jedny, dvoje, troje a čtvery housle.
A co se týká koncertů domovského Kocianova Ústí, na který z nich se těšíte nejvíce a proč?
Na všechny se těším. Koncerty Kocianova Ústí začátkem května přinášejí totiž jarní pohodu a radost a úsměv na tváři. Těžko vyzdvihnout jeden. Každý je něčím zajímavý. Předpokládám, že veřejnost hodně osloví koncert bratrů Ebenových. Já se moc těším na páteční galakoncert laureátů a vítězů. To bude skutečná oslava houslí. A nesmím opomenout ani sobotní koncert vítězů a laureáta 60. ročníku Kocianky. To je esence toho nejlepšího, co se v soutěži sešlo. Prostě „the best of competition“.
Střádáte už nějaké plány do další soutěžní šedesátky? Předpokládám, že v porovnání s letošní jubilejní Kociankou nebude tak velkolepá, nebo se mýlím?
V hlavě něco nosím, ale teď zveřejňovat je předčasné.
Máte nějaký recept na štěstí a pracovní elán, kterého se během soutěžního týdne budete držet? Já bych totiž nějaký potřeboval.
Moje zkušenosti v běžném režimu jsou: ráno si jít zaběhat anebo vyrazit na kolo, poté si dát výbornou kávu, trochu si zazpívat a poslouchat hudbu. Pak už jsem naladěná na celý den a nikdo nemá šanci mě vykolejit. V režimu Kocianky samozřejmě odpadá sportování, ale zpívat si můžu, příležitostí k poslechu hudby bude spousta a kávy bude také dost. Takže se těším na setkání s Vámi se všemi v hledišti a pak i v kavárně. (jp)
foto: Matouš Gorun