Opět se po roce odvíjí známý scénář prvních květnových dnů, kdy po městě chodí spousta drobných skupinek turistů a jejich středem je mladý houslista nebo houslistka. Cíl jejich cesty je jednoznačný. Je to budova ZUŠ Jaroslava Kociana, kde právě dnes začíná další ročník výjimečného hudebního svátku. Svátku, který je oslavou hudby a houslové hry, na kterém Vás všechny co nejsrdečněji vítáme a zdravíme. 
Kocianova houslová soutěž si záhy po svém založení vybudovala ojedinělou pověst, na které se tentokrát svou účastí podílíte i Vy, ať již jako soutěžící, porotci, pedagogové, klavíristé – korepetitoři, rodiče nebo natěšení diváci. A věru je na co se těšit – každoročně jsme na této náročné soutěži svědky mimořádných výkonů, kde i tzv. standard představuje cosi výjimečného, a nad výkony některých soutěžících v jejich „hvězdných“ chvílích, kdy se opravdu daří, lidově řečeno zůstává rozum stát a tají se dech.
Klobouk dolů před porotou, která musí všem spravedlivě měřit, a to v hudební disciplíně, kde na rozdíl od sportu nerozhodují měřitelné sekundy nebo centimetry, ale éterické emoce, nasazení, vášeň. Technická připravenost je samozřejmostí, mnohde rozhoduje nadhled interpreta, cit. A ve finále nejlepších výkonů až hypnotická atmosféra, která očaruje všechny přítomné. My starší mezi pořadateli pamatujeme řadu soutěžních výkonů, které s publikem doslova „zamávaly“. Při vítání všech hostů soutěže přejeme my pořadatelé soutěžícím i porotcům hodně takových výkonů, kde bodové hodnocení nebude stačit a kdy soutěžícím i hodnotícím bude líto, že bodová stupnice není barevnější, plastičtější… lépe popisující všechny nuance výkonu. Na takové výkony se samozřejmě těšíme i my laici.
Vítáme Vás v Ústí nad Orlicí a vězte, že to je město hudbymilovné. Už před dávnými lety se zde ustálilo rčení, že „V Oustí umí každý housti“. Hudební tradice Ústí nad Orlicí jsou silné a dlouhé, přispívá k nim i pečování o odkaz Mistra Jaroslava Kociana a soutěž, která je mu zasvěcena. Ještě donedávna jste mohli v ulicích poměrně často potkávat pamětníky Jaroslava Kociana, byť zemřel již v roce 1950. Někteří si na Jaroslava Kociana pamatují dodnes. Ostatně jako velký monument stojí za městem vila, lemovaná velkými písmeny J K, kterou Jaroslav Kocian obýval poslední roky svého života.
Mějte se v rodném městě Jaroslava Kociana krásně, užijte si svůj pobyt zde. A hlavně si užijte 65. ročník KHS, soutěže, kterou svojí přítomností spoluvytváříte.
P.S. A i když soutěž vyhrajete nebo naopak Vám nevyjde, mějte na paměti, že pro hudebníka platí, že je stále na cestě. Myslím „Cestu poznání“. Naučíte se jednu skladbu, potom další a další… Je to práce nikdy nekončící. Navíc jak každý muzikant ví, pojem nacvičená skladba je pojmem velice relativním. Kdo může říci, že je skladba nacvičená a tím ukončená, definitivní? Práce na stavbě hudebního chrámu nikdy nekončí. A co je ještě zajímavější? Že i když tato práce nemá konec, má smysl! Hudba nás vychovává v nejširším slova smyslu. Spojuje nás, národy, kultury… A ačkoliv mnozí soutěžící (nebo pedagogové) na KHS cítí třeba dnes rivalitu nebo aspoň soutěžní nervozitu, důležité je, že všichni plujeme na jedné lodi.
A proto, přátelé, přeji nám všem dobrý vítr na naší plavbě za dalšími tóny! Ať žije 65. ročník KHS!
Mirek Němec